V jednom z minulých příspěvků jsme se pustili do zateplování střech. Vzhledem ke komplexnosti tématu jsme se jen zlehka dotkli několika způsobů zateplení. Proto dnes přidáváme jednu z velmi oblíbených zateplovacích strategií – tzv. inverzní střechu.
O inverzních střechách se dnes mluví velmi často. Kde je použít, jaké jsou jejich úskalí, v čem je inverzní střecha výhodná?
Inverzní střechy je výhodné použít tam, kde podkladní kotevní vrstva je z nesoudržného materiálu, který neumožňuje dostatečné kotvení celého souvrství. Realizace je pak prováděna tak, že se hydroizolační vrstva klade na stávající spádové vrstvy. Na ní se potom položí tepelná izolace a posléze vrstva geotextilie a celý systém se proti vztlaku větru zajistí přitěžující vrstvou. Zdá se to celé jednoduché. Ale i inverzní střecha má několik záludností, na které si musíme dát pozor.
Předně velmi závisí na separační vrstvě, která odděluje tepelný izolant a přitěžovací vrstvu. Separační vrstva by měla být z vysoko objemové netkané folie z PE vláken s objemovou hmotností do 100 g/m2. Musí být difúzně otevřená s nízkou retenční nasákavostí s vyloučením možnosti vytvoření parotěsné vrstvy pro zbytkovou vodu, která prošla systémem. Tato folie by měla odvést 90 – 95 % vodních srážek, které se na tuto vrstvu přes přitěžovací část střechy dostanou. Pokud je použita tato folie, můžeme uvažovat přirážku k součiniteli prostupu tepla blížící se nule. V ostatních případech musíme tloušťku tepelného izolantu zvýšit o 10 – 20 %. Správná separační vrstva dokáže také zamezit riziku plovoucího efektu, který může nastat po zaplavení celého tepelněizolačního souvrství.
Tepelná izolace inverzních střech je tvořená z desek extrudovaného polystyrénu volně ložených. Ideální je tepelnou izolaci pokládat v jedné vrstvě. Takto jsme z technologických důvodů schopni provést zateplení střechy do tl. 200 mm. Vyšší vrstvy pak musíme klást nejlépe jen ve dvou vrstvách a s přesahem minimálně 150 mm. Důvodem co nejmenšího množství vrstev izolantu v inverzní střeše je eliminace rizika vytvoření difúzně uzavřeného systému filmem prosáklé vody mezi deskami izolantu a tím zamezení výparu zbytkové vody z celého systému.
Velmi se také diskutuje o tom, že tepelný izolant v inverzní střeše po čase ztrácí svoje tepelně technické vlastnosti. Extrudovaný polystyrén je vystaven protékání srážkové vody a z toho pramení výše uvedená obava, že extrudovaný polystyrén může vodu vstřebávat. Naštěstí dosavadní pozorování toto neprokázalo. Jen v místech, kde je extrudovaný polystyrén rozměrově upravován, může dojít k otevření struktury extrudovaného polystyrénu a k zvýšení nasákavosti. Ta se však stále pohybuje do tří objemových procent, což je pod hodnotami požadovanými normou.
Protože se obrácená střecha, jak jsme si řekli v úvodu článku, nekotví je její souvrství nutno zatížit tzv. přitěžující vrstvou, která by měla eliminovat vztlakové síly od větru, které na konstrukci působí. Přitížení se vytváří buď vrstvou kačírku, který je rovnoměrně rozprostřen po ploše střechy v tl. minimálně 60 mm nebo pomocí betonové dlažby kladené na terče. Na střeše vytvořené přitěžovacími dlaždicemi je pak možno chodit a střecha se stává střechou pochozí.
Můžeme tedy shrnout výhody obrácených střech. Hydroizolační vrstva u obrácených střech je položena hned na spádových vrstvách. Je tedy chráněna od mechanického poškození a je i méně namáhaná atmosférickými vlivy a ÚV zářením. Inverzní střecha nepodléhá teplotním šokům jako klasické střecha. Na klasické střeše může totiž dojít v rozsahu 24 hodin k velkým teplotním šokům, které samozřejmě materiály poškozuj. To u inverzní střechy nedochází, protože je hydroizolační vrstva chráněna vrstvou izolantu a izolant je ochráněn vlastním zásypem. I případná lokalizace poškození v hydroizolační vrstvě je lehce identifikovatelná. Voda začne prosakovat v místě, kde je hydroizolace poškozena a tím se defekt lépe lokalizuje než u klasické střechy, kde je spád tvořen spádovými klíny a voda může různě protékat celým souvrstvím střechy. U klasické střechy jsme také limitováni dobou realizace. Do klasického souvrství by se totiž neměla zabudovat jak vzdušná tak i případná vlhkost obsažená v dodávaných materiálech, aby nedošlo k vytvoření tzv. parních bublin. Toto samozřejmě u inverzní střechy nehrozí. Tam se realizace může provádět za každého počasí a je limitováno jen technologickým předpisem pro aplikaci hydroizolačních vrstev z mPVC či živice.
Žádné komentáře:
Okomentovat