Zateplení střech včera a dnes

Střecha je jednou z nejdůležitějších konstrukcí na jakékoliv budově. Má řadu funkcí: v prvé řadě zabezpečuje, aby do budovy neteklo. Je ale také nedílnou součástí tepelně technických vlastností celé budovy. Vždyť jejím pláštěm uniká 10 – 20 % celkového množství energie. Proto si střecha zaslouží z hlediska uspoření nákladů na vytápění a zajištění komfortu bydlení naší pozornost.

I. rozdělení střech

Střechy se dělí na dvě skupiny. Střechy ploché a šikmé. Střechy ploché tvoří vodorovný nosný prvek, na kterém je položena hydroizolační vrstva. Šikmé střechy jsou tvořeny nosnou konstrukcí, která je ve spádu o více jak 5 stupňů.

II. způsoby zateplení

Na základě této kategorizace rozdělujeme různé způsoby zateplení střech či střešních prostorů. Tepelná izolace plochých střech je pokládána přímo na nosnou konstrukci střechy a to buď pod, či nad hydroizolační vrstvu (inverzní střecha). Tepelná izolace šikmých střech může být řešena položením tepelné vrstvy na nosnou konstrukci (koncepce teplé střechy), nebo položením na stropní konstrukci, která vytváří půdní prostor (koncepce studené střechy). Takto se řeší tepelná izolace budov se šikmou střechou, když se nepočítá s tím, že by byl půdní prostor využíván.

III. nejčastější řešení

V letech minulých se zateplení střech provádělo jen pomocí živičných hydroizolačních materiálů. Na nosný podklad byla nejprve nalepena asfaltová lepenka, která měla za úkol vytvořit parotěsnou vrstvu. Pak přišla na řadu spádová vrstva. Ta se vytvářela různými způsoby. Buď sypkými materiály jako je písek či keramzit nebo i betonovým potěrem. Ať už s plnivem z písku nebo lehčeným plnivem z keramzitu či perlitu. Na spádovou vrstvu se pak pokládala vrstva tepelného izolantu. Nejčastěji desky z polystyrénu, minerální vaty nebo velkoplošné tvárnice z pórobetonu. Stabilizace tepelné izolace pak byla provedena opět betonovou vrstvou, na kterou byla opět navařena většinou dvojvrstvě hydroizolační vrstva z asfaltových živic. Nejchoulostivější na takto provedené střeše byla její parotěsná vrstva. Pokud byla špatně provedena a celé souvrství bylo uzavřeno asfaltovou lepenkou, docházelo často díky tlaku uzavřených vodních par k vydutí asfaltové hydroizolační vrstvy. Následně k jejímu popraskání a k zatékání do konstrukce. Druhý efekt špatně provedené parotěsné vrstvy byl ten, že v celé konstrukci díky slabé vrstvě izolantu docházelo v zimních měsících ke kondenzaci vodních par. To mělo za následek vytváření mokrých fleků v interiérech a k naprostému znehodnocení funkce tepelné izolace v celém souvrství. Bohužel sanace takto provedených střech se prováděla jen další hydroizolační vrstvou, což samozřejmě nemohlo přinést žádný efekt. A tak poté co se oprava opět provedla, uvedené problémy se znovu objevily. Proto, když se na nějakém domě tento způsob několikrát opakoval, vznikla velká nedůvěra v ploché střechy jako takové. Na některých stavbách se tedy začaly doplňovat střechy šikmé nebo se v posledních fázích panelové výstavby začaly realizovat střechy dvouplášťové. V prostoru takto vytvořené střechy byla položena na parotěsné vrstvě difúzně otevřená tepelná izolace většinou z minerální vaty a vzniklá dutina byla odvětrávána. Hydroizolační vrstvu pak nesla konstrukce šikmé střechy.

Takto vytvořené dvouplášťové střechy mají své klady a zápory. Vytvořením druhého pláště došlo k eliminaci zatékání do konstrukcí. Nevyřešil se však problém dostatečné tepelné izolace stropní konstrukce nad nejvyšším podlažím a eliminace tepelných mostů. Spíše naopak. Záklop spíše sloužil jako zakrytí všech technologických neřestí, které dělníci na stavbě vytvořili. Často se tak stává, že se po odkrytí této konstrukce naskytne neutěšený obrázek ledabyle naházené izolace, spousta neodstraněného stavebního rumu apod. Jak pak postupovat při rekonstrukci takto vytvořené střechy? Demontáž celého záklopu je velmi nákladná. Je proto lepší, když se nosný systém záklopu vyplní foukanou izolací a dutina nad ní se odvětrá systémem komínků umístěných přímo na střešní rovině. Pokud je záklop vytvořený z betonových prvků je výhodnější provést klasické přiteplení konstrukce na venkovním líci konstrukce a po obvodu odvětrávací otvory utěsnit.

Když chceme sanovat jen plochou střechu a využít stávající souvrství, není nic jednoduššího než na stávající hydroizolační vrstvu, která bude zároveň sloužit jako parozábrana, položit přes separační vrstvu tvořenou geotextilií tepelnou izolaci a na ni dále položit hydroizolační vrstvu a máme hotovo. Když výška atiky nestačí, dá se tato zvednout pomocí hranolů.

O dalších způsobech zateplení střech si povíme v dalším článku.